Tadej Pogačar rozprášil konkurenci a v duhovém dresu si dojel pro vítězství na Tour of Flanders!

Závod s cílem v Oudernarde měřil 269 km a ve výškovém profilu čekalo 19 stoupání. Na začátku byl samozřejmě únik. Ten se vytvořil až po 30 km a čítal 8 závodníků. Jejich náskok se vyšplhal asi na 4 minuty. Takto to zůstalo až do 130 km před cílem, kdy se v pelotonu odehrál rozsáhlý pád. Při něm skončil na zemi i Mathieu van der Poel. Sice spadl na trávu, takže to pro něho nemělo žádné fyzické následky, avšak poměrně ho to zdrželo a donutilo dohánět balík. To stejné se stalo i pár jezdcům z Pogačarova týmu UAE Team Emirates - XRG. Pro Johna Degenkolba z týmu Picnic-PostNL se tento pád naopak stal osudným a ze závodu musel odstoupit. To se stalo více jezdcům.

Na 110 km před cílem na stoupání Molenberg za to vzal David Ballerini, který s sebou vzal Vito Braeta, Stefana Künga  a Tiesje Benoota. Společně ujeli. Po chvíli je následovala skupinka ve složení Filippo Ganna, Daan Hoole, Quinten Hermans a Matteo Trentin. Za dalších 10 km se tyto skupinky spojily a přidaly se k úniku. Na to reagoval v balíku tým UAE, který stáhl náskok úniku na minutu. Takto to pokračovalo až do druhého nájezdu do stoupání Oude Kwaremont na 55. km před cílem. Zde zahájil Pogačar jízdu k vítězství, když zaútočil a společně s Matteo Jorgensonem, Woutem van Aertem, Madsem Pedersen a Mathieu van der Poelem odjel. Po chvíli se však peloton dotáhl zpátky. Ne ale na dlouho, jelikož na Paterbergu naopak útočil Van der Poel, kterého se udržel pouze Pogačar. Ostatních pár jezdců se dotáhlo ve sjezdu, díky čemuž bylo nyní na čele už jen 13 jezdců a poslední zbytky denního úniku byly zlikvidovány.

Na Stationsbergu and Taaienbergu opět útočil Pogačar a 13 členné čelo se přetvořilo ve 3 členné, ve kterém byl kromě Slovince Pedersen a Van der Poel. Pedersen byl však jako na gumě a po chvíli s nimi ztratil kontakt. Zachránil ho jeho týmový kolega Jasper Stuyven, který se společně s Van Aertem hnal za nimi. Závod se přiblížil na posledních 24 km a na čele se utvořila skupina 5 jezdců. Tentokrát to zkusil Van Aert, který sice o něco odjel, avšak zezadu vystartoval Pogačar a tento nástup si pohlídal.

Při posledním nájezdu na Oude Kwaremont za to navíc vzal a všichni zůstali v prachu. Během pár desítek metrů si vybudoval náskok přes 10 vteřin, který už jen navyšoval. Do cíle dorazil o jednu minutu a jednu vteřin dříve než ostatní a po 50 letech se tak stal po Eddym Merckxovi jezdcem, který jakožto úřadující šampion Tour de France a zároveň mistr světa na Flandrech zvítězil.

Za ním se strhla bitva o pódium. Ve sprintu za to nejprve vzal Mads Pedersen, jehož zrychlení již Van der Poel nedokázal opětovat a v tomto pořadí protli cílovou páskou. Hned za nimi dosprintoval Van Aert a po 3 vteřinách Jasper Stuyven, který to Pedersenovi roztáhl.

Po dojezdu řekl Pogačar o závodu toto: "Samozřejmě že cílem bylo vyhrát, ale když se to povede, je těžké si to uvědomit. Podařilo se nám to a já nemohu být více hrdý na tým a na to, jak jsme dnes závodili, i když jsme měli trochu smůly. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a já jsem moc rád, že jsem v tomto dresu vyhrál. Plán byl jet od Oude Kwaremontu a to jsme dodrželi, i když jsme měli v týmu s mými kolegy nějaké pády. Zvládli jsme to, drželi jsme se toho a dojeli jsme to. Na poměrně široké silnici došlo k pádu. Myslím, že tam havaroval i Mathieu. Ztratili jsme také Jhonatana Narváeze, Tima Wellense a Floriana Vermeersche. Florian se celý závod víceméně nějak snažil dojet zpátky. Ale stihl to právě včas, aby vyjel na Kwaremont, takže klobouk dolů pro něho. Nikdy jsme to nevzdali, všichni jezdci se vraceli. Šli za své limity, aby splnili plán, a i s těmi komplikacemi to zvládli perfektně.

Na otázku jak vidí za týden další monument odvětil: "Roubaix je úplně jiný závod, ale já tu výzvu přijmu a pokusím se ze sebe vydat to nejlepší. Vím, že Flandry mi sedí o něco víc, ale člověk nikdy neví. Roubaix je také velmi těžký závod a myslím si, že s formou, kterou teď mám, bych to měl zkusit."

Van der Poel to popsal takto: „Poměrně brzy jsem byl na hranici svých možností. Pád samozřejmě není ideální a není to příjemný pocit. Ale škody nebyly příliš velké. Měl jsem štěstí. Potom jsme jako tým dobře bojovali a já jsem dělal, co jsem mohl. Proto jsem se svým třetím místem a pódiem spokojený. Je celkem jasné, kdo byl dnes nejsilnější. Nebyl jsem dost dobrý. Ani jednou jsem se necítil dobře a hodně dlouho jsem byl na limitu. Díky zkušenostem a odhodlání jsem se probojoval na stupně vítězů."

Kdyby se Van der Poelovi podařilo vyhrát Flandry ještě jednou, prolomil by rekord. Nikdo je totiž nevyhral více, než 3x. "Všichni říkají, že čtvrté vítězství přijde snadno. Ale to si mysleli i o předchozích borcích se třemi vítězstvími. Kdo ví, třeba to zůstane u tří, ale já jsem na to velmi hrdý," zakončuje s úsměvem.